Sezóna 2019.
Všechny úvodem zdravím. Pokud někdo sleduje nebo spíš v minulých létech sledoval průběžné fotogalerie našeho klubu, zákonitě si musel říct, že tady buď chcípl chudák nebohej pes nebo že se tady nic nedělo a neděje. Což není samozřejmě pravda a touhle trošku delší rekapitulací letoška vás vyvedu z omylu. Jasně, že sezóna byla slabší než bývávalo zvykem, ale všichni, kdo se dění účastnili, jsou v obraze a znalí důvodů.
Jak to do začátku shrnout? Asi tak - věrní zůstali věrní, i když překonávali velký překážky, za zmínku stojí např. nepěkná havárka kolegy Barnabáše a jeho návrat za řidítka rovnou z nemocniční postele a vášnivého objetí sestřiček, ti, co nejezdí, nejezdili snad ze zvyku i nadále, někteří jezdit přestali, někteří noví zas pro změnu začali a doufám, že budou i nadále (to je narážka na tebe, dávný kamaráde Jumbo), prostě jak to každýmu jde, vyhovuje a čas umožňuje. Když už uzavírám rok a sezónu touto galerií, nesmím opomenout klíčový moment letošního roku. Jak jistě víte, v záchvatu mladické nerozvážnosti loni prodala naše místošéfová Alča svýho Horneta, začala následně vadnout, chřadnout a uvadat a v rámci stesku po adrenalinu a vůni stovkovýho benzínu a po společně najetých km s naší partou si těsně před potupnou smrtí steskem pořídila fungl novou opět Hondu, hezky si ji natunila a oživila letošní rok svou přítomností na společných akcích. No a následně se s překvapeními novými motorkami roztrhl pytel, Kamil, Rosťa atd.
Není nás moc, co jezdí, o to víc si těhdle spolehlivých držáků vážím a jsem rád, že jsme jedna parta společných zájmů. A snad to tak vydrží i nadále. Tak dost nostalgie, trošku proberu letošní rok a přidám pár fotek pro představu, jak to šlo.
23.3.
První letošní provětrání strojů po zimě, kde nás bylo víc než dva. A samozřejmě bez dalšího překvapení by to nešlo. Postaral se o ně Laďa, který dojel na napucovaný krásný Hondě. Potřebuju čím dál víc make-upu, abych nebyl v jednom tahu bledej. Začalo to v Kounicích na pumpě, přes mušovský jezera, obědová pauza v Mikulově a domů. Na začátek to stačilo. Vlastně to byl jen takovej malej trénink na následnou větší akci, který se zúčastňujeme už tradičně, kterou je jarní vyjížďka a otevření sezóny s kolegy od Holy Eagles.
30.3.
Otevírání sezóny s Holy Eagles, které mají spojené s tradičním zasázením lípy na nějakém místě v ČR. Letos to bylo ve Vlasaticích, což je vlastně náš kraj. Sraz byl u Tesca v Brně s následným přesunem do Vlasatic, zasázením lípy a obědem v Pohořelicích. Málo kilometrů, ale srandy fůra.
20.4.
Přepadovka u kolegů Kožnarů s malým posezením, výlet na Rumburak (po nějakých rocích opakování), prostě sezóna malých výletů už se pomalu rozběhla. Proč nás zajímal zrovna Rumburak? Někde jsme vyčetli, že pro letošek mají v restauraci nový revoluční jídelní lístek pro dietáře, což někteří z nás potřebují a uvítali to, no a zvědavost nás tam vyhnala. Jak to dopadlo? Uvidíte ve fotodokumentaci.
5.7.
No a protože pouze dietami a odříkáním si požitků člověk moravský být nemůže, Alča zorganizovala gurmánský výlet do Rakouska za těžkým obžerstvím. Ještě teď je mi těžko, když si na to vzpomenu. Zpátky s návštěvou mlýnu ve Slupu, kde docela zaperlil Standa, ale to zas až na fotkách.
12.10.
Drnholecký sraz. Pro Alču důležitá akce, protože se tam, paní Schlubná, chtěla blýsknout před domorodci, tak jsme ji tam jeli podpořit, i když počasí bylo pod psa. S následným obědem v Pohořelicích. Já to celý odstonal, ale co bych pro bližního svého neudělal. Za úplatu......
20.10.
Kramolín, rozhledna Babylon. Standy nápad, naše ostuda, takový kousek od nás a kupříkladu já tam byl poprvé, vůbec jsem nevěděl, že tak blízko tady máme tak hezký místa. Ale počasí už se pomalu zhoršovalo a za dveřmi byl cítit konec sezóny a uložení motorek k zimnímu spánku (aspoň pro některé).
27.10.
Pojali jsme to jako poslední letošní výlet, rozloučení se sezónou a motorkami. Pokud by jsme chtěli být in a světoví a držet se novodobýho trendu, vyrazili bychom do Jedovnice, rozmázli to následně na fb a sklidili náležité ovace. Což se nestalo. Jsme konzervativní, držíme se starších tradic, ovací nám netřeba, takže naše poslední letošní cesta vedla symbolicky na buchláky. S ostudou. Když světoběžník Standa vypustil s úst slovo Žuráň, my barbaři nevěděli, kde to je. Tak nás tam zavedl a už to víme. Posezení U trampa, občerstvení, procházka mezi divou zvěr a víc už zase na fotkách.
Tím jsme sezónu ukončili no a teď už nás čeká tradiční únorový kamarádský večírek, na který vás co nejsrdečněji zvu a rád vás tam v co největším počtu uvidím.
Díky za tuhle další sezónu, kterou končíme ve stejném počtu, jak jsme ji začali, i když někteří se šrámy, no a ať se ve zdraví dožijeme té příští.
