Kamarádský večírek, XI. ročník
Jedenáct, už opravdu tradice, na kterou jsou zúčastňující se zvyklí a pokud to vezmu podle sebe a těch nejbližších kolem mě, docela se i těší. Protože zima je dlouhá a přece jen je to příležitost se vidět i mimo naše letní výpravy. No a jelikož je to každý rok až nudně stejný, protože se to zakládá na dobrém jídle, dobrém pití a dobré a bujaré debatě, není až tak moc o čem psát. Ale přesto byl tento ročník něčím trošku jiný. Poprvé za ty léta jsem jel vlastním autem, takže griotkový orgie se nekonaly. Dokonce i věrný kamarád Kamil byl náramně zklamán, když mi neměl do čeho míchat med, kterýho měl tradičně připravený velký zásoby. Včetně lžíce. No a tím pádem vlastně neproběhl ani tradiční proslov, jelikož mi bylo nenápadně naznačeno (neřeknu kým, ale zrovna od Standy bych to nečekal), že za střízliva by se ten blábol nedal poslouchat. Myslím mýho střízliva. Ale přece jen hezký na tom je to, že zima už se blíží do finále a pomale, ale jistě, můžeme začít pokukovat po našich lenošících strojích a těšit se na jaro.
Takže proběhlo, myslím, že ke spokojenosti zúčastněných, ti, co vynechali, nechť se chytnou za nos a do nové sezóny ať se nám všem daří.
