Hrad Roštejn a Dyjické Mosty.
31.8. Sezóna se pomale blíží ke konci, tak jsme stihli zorganizovat a provést ještě dvě akce. Alča navrhla, zorganizovala a světe, div se, i vedla tu první, návštěvu hradu Roštejn. U ní věc nebývalá. Na srazu u Třebíče se nás sešlo 12, takže měla tu čest a hlavně zodpovědnost vést poměrně velkou skupinu motorek, čehož se chopila se ctí a odvážně. Ovšem jen do chvíle, než jsme narazili za Telčí na ceduli Zákaz vjezdu všem vozidlům a doplňkovou ceduli Slepá ulice po 3,5km. Zastavila u cedule a začala přemýšlet, co s touhle komplikací. Vždycky jsme ji měli za ženu činu, ale po asi deseti minutách bezradnýho stání někteří začali mít žízeň, někteří hlad a některým se chtělo na záchod. Takže coby vzorná dodržovatelka Silničního zákona se otočila a my všichni za ní, vědomi si její znalostí tohoto kraje. Asi po padesáti metrech si to asi rozmyslela, otočila se zas zpátky, my za ní a dojela zpátky k té ceduli a zůstala stát. Což my poslušně taky. No a tenhle úkon kroužení kolem dokola horké kaše se opakoval ...no x krát. Někteří starší jedinci to nevydrželi a počůrali se a horší bylo, že některým začal docházet i benzín. Situace byla kritická. V poslední chvíli ji ale naštěstí osvítil odvážný duch svatý a my vjeli do zákazu a pokračovali až na Roštejn (bez problémů). Zákaz byl až za odbočkou na hrad. Holt štěstí přeje připraveným. A ODVÁŽNÝM. Krásný hrádek a moc hezký výlet. Na zpáteční cestě koupání v Telči na koupališti. Samozřejmě s malým zádrhelem, jinak už to nejde. Jirka při plavání potkal zcela nahatou ženu, nějak neuhlídal emoce, vypadlo mu skleněný oko z důlku a už ho v té hloubce nenašel. Takže díky organizátorce Alče, bylo to super.
21.9. Jumbovy Dyjické Mosty. Již pár let mu slibujeme, že ho na některém jeho motokrosovém závodě navštívíme, zafandíme a podpoříme coby fanklub. A tak se stalo. Nebudu to nijak extra popisovat, kdo se zúčastnil a viděl na vlastní oči, tak ví a ostatní ať jen litují, že nejeli. Taky moc hezký výlet s jedním velkým zklamáním, že jsme se vraceli dost pozdě, takže jsme už nestihli gurmánskou návštěvu Nové Vsi a konzumaci smažených jater. Ale o čem se zmíním a trošku rozvedu. Do toho závodu jsem si já a myslím, že i ostatní mysleli, že Jumbo jezdí závodit a vyhrávat za každou cenu. Houby s octem, velký omyl. Jumbo nejezdí závodit ani vyhrávat, ale lítat. Objasním. Je sice motorista a motorkář, to byl vždycky, co ho znám desítky let, ale jako hlavní choutku číslo 1 má tu, že strašně rád lítá. Jenže.
Jako sociálně slabej a nemajetnej důchodce nemá peníze na drahý letenky a taky nemá tolik času na časově náročný lety po světě. Takže jezdí po motokrosech a lítá (skáče) na motorce na horizontech. A že mu to teda jde. Sice těch letových deset km v luftě nedosáhne, ale to není tak podstatný. Deset kilometrů nebo metr, je ve vzduchu. Jak jsme na to došli? Jednoduše. Nějaký nástup se všemi zavčas na start mu nic neříká, dojede si na trať s křížkem po funuse, když už všichni mají odkroužený tři kola a zamíchá se mezi ně a hurá do vzduchu. S blaženým výrazem.
Takže to byly asi dvě letošní poslední akce a teď už jen vyhlížet babí léto, třeba se ještě něco zadaří. Ale stály za to :-))
