Kamarádský večírek - V. ročník.
Většinou začínám větou ,,Krutá zima v plném proudu'', což letos až tak pravda není, takže jinak, mírná podzimo-jaro-zima (od Boba jsem byl sprdnutý, že jsem o zimě napsal ,,oblíbená''), takže neoblíbená, v plném proudu a již po páté - to to utíká - do ní vsazený náš již tradiční kamarádský večírek, jak říkám honosněji Výroční členská schůze. Ti stálí, kteří se na tuto akci těší a nevynechávají ji, se opět spolehlivě zúčastnili, ti, co se vesměs nezúčastňují taky nezklamali a nezúčastnili se, pak tady byl zaznamenán jeden smutný výpadek, údajně z důvodu těžkého schvácení nějakým virem při neuvážené cestě brněnskou MHD, což jsme samozřejmě s radou starších náležitě odsoudili a zpochybnili, pak tady byla další nepochopitelná neúčast jednoho nejmenovaného baviče z Trosek, jmenovat dotyčného z důvodu následného rizika lynče raději nebudu, no a pak už následovala troufnu si říct tak jako vždy náramná zábava a pijatika v jednom. Pokud to tak bude dál v dalších ročnících pokračovat a nabírat grády, asi už příští ročník nepojmenuji jako kamarádský večírek, ale použiji nový název, dejme tomu ,,JAK SE KALILA OCEL''. Což by bylo příhodnější a líp vystihující hlavní náplň večera. Těm, co řídili a abstinovali a těm, co abstinovali z nějakého jiného důvodu se omlouvám. Ale vzato statisticky, když já měl šest promilí a dejme tomu Luboš z důvodu řízení nulu, tak jsme každý měli tři. On byl tím pádem v ohrožení ztráty not a mně, díky tomu, že mi pomohl na polovinu, bylo špatně jen napůl.
O průběhu napoví víc nezbytná fotodokumentace, snad jen stručně, loni jsme se samou láskou navzájem sežrali, kdo si vzpomíná na dort, letos žádný dort nebyl, protože Hanča všechny nakazila vysoce infekční chorobou zvanou DIETA, tím pádem bylo stěžejním bodem schůze zase něco jiného, konkrétně vyhodnocení a odměnění tří členů, kteří pro klub v loňské sezóně udělali něco nadstandartního a pěkného, drobnými dárky. Ale ať nezůstanou v anonymitě, jednalo se o Lenku a Luboše Kožnarovi za uspořádání superakce v kempu na Výrovické přehradě a Ludě Bindera, zvaného Barnabáše (já vím, Luďo, že se ti to nelíbí, ale už se to tak nějak uchytilo :-))) ) za akci s velice příhodným názvem Překvapení. A taky za to, že vždycky, když už jsme si s Alenou mysleli, že pojedeme sami, najednou jsi se odněkud vynořil a nenechal nás ve štychu.
No a pro zvědavé, ty drobné dárky byly půllitry s vyrytým logem klubu a podobiznama jmenovaných členů. Mám sto chutí dodat, že ty vyryté podobizny byly ještě hezčí, než jinak bídná skutečnost, ale to už by bylo moc hustý, takže to vynechám :-)))
Takže všichni zúčastnění, díky, že jste tam byli, že zábava byla výborná a pokud se toho ve zdraví dožijeme, zase za rok na shledanou. No a teď už si jen počkat na jaro :-)
