Strom motorkářů, Poysdorf.
28.5. Hospody a všelijaký stravovny už máme dokonale zmapovaný, co, kde, za kolik a jak dobrý, tak proč nepoznávat zase něco novýho. A proč ne třeba strom motorkářů, i když jeho účel je poměrně smutný. Ale je to všechno samozřejmě na úrovni prý, takže prosím brát s rezervou.Prý sem jezdí motorkáři, který už nebaví život, mají nějaký neřešitelný problémy, padnou pod tíhou nezvladatelných depresí, koníček je přestane bavit a nevidí žádnou schůdnou cestu z těchto útrap. Takže se prý sbalí, zajedou si sem, posedí si na lavičce, obejmou břízu, pobrečí si, zavzpomínají na chvíle strávené v sedlech svižných strojů, pověsí přilbu na hřebíček, no vlastně spíš na strom a odeberou se do domovů důchodců, všelijakých starobinců, pod volné mosty a ti nejvíc zoufalí se rovnou nechají utratit. No a aby se nemuseli na tuhle poslední cestu vláčet pěšky( málokterý motorkář vůbec umí chodit pěšky), tak je tam 24 hodin denně přichystán v pohotovosti vrtulník, který tuhle rozvážkovou službu zajišťuje. A že se teda nezastaví. Zrovna, když jsme tam přijížděli, prý údajně odvážel nějakýho moraváka, který už se nemohl vyrovnat s tím, že už desítky let má pořád jen ojetou Jawu 250 a že se nikdy nezmohl na nějakýho krásnýho japončíka, jako je třeba Honda CB600F nebo Suzuki GSR600. Chudák, jak nám ho bylo líto, vědět, kam ho odvezli poslali bychom mu nějaký sponzorský dar. Docela tu zoufalost v tomhle konkrétním případě chápeme. No a unaveni tímhle smutným zážitkem jsme si zajeli do Branišovic do krčmy Na císařské cestě, kde jsme si dali úžasnou a to je fakt - karotkovo-jahodový krém se zázvorem. Doporučujem, jen škoda, že jsme jeli jen sami dva s Alčou.
