Zámek Milotice a Bukovanský mlýn.
Neděle a výzva kolegů Mičánkových na další poznávací vyjížďku. My čtyři, zmožení z včerejší výpravy do Čisté, jsme se jen lenivě otočili na posteli a skoro shodně z posledních sil zašeptali ,,už nemůžeme, síly došly´´. Ne, že bychom spali společně, ale každý na svém kavalci. Ostatní peciválové sice síly měli, ale zase prý údajně neměli peníze na benzín. No a když k pozvánce na vyjížďku přibyla i pozvánka na kávu, čaj a domácí čerstvě napečené buchty, začal poplach v Kovářské uličce a v ten moment byla zorganizována taková křížová výprava, že by se za ni nemusel stydět ani Zikmund, šelma ryšavá. A Žižka by nestačil skrčen v koutě vyvalovat údivem skleněný oko. Takže v dopoledních hodinách se horda vyhladovělých křižáků, vedená Staněm Křížem (jak příhodný, že?), vydala vyplenit sídlo našich hodných nic netušících hostitelů do V. Němčic. Jak říká klasik, jedli, pili, hodovali, dobrou vůli spolu měli a až se po buchtách jen zaprášilo, padl povel na koně a my vyrazili za novými poznatky.
První cíl byl zámek Milotice a pěkná zahrada kolem, druhý cíl byl Bukovanský mlýn, kde se zároveň i poobědvalo. A návrat do Němčic, kde se účastníci rozloučili a každý uháněl k domovu.
Za zmínku stojí pro nás vzácná rarita, že naši kolonu obohatili kolegové z Popůvek ze spřáteleného klubu Motodědků na krásné nablýskané Hondě se sajdkárou. Kdysi se říkávalo, chceš-li poznat, co je dřina, kup si kolo Ukrajina. Houby, motorku se sajdou, to je teprve makačka.
Takže bando, sláva nazdar výletu, nezmokli jsme, už jsme tu. A díky všem, kdo se na tomhle motorkářsky vydařeném víkendu podíleli.
